| 
| 
Úvod
Jelikož nemáme ani jeden rád válení se u moře a jsme spíše pro aktivní dovolenou, rozhodli jsme se procestovat jeden z Kanárských ostrovů, Tenerife. Naši výpravu jsme plánovali přibližně měsíc, z toho poslední dva týdny velmi aktivně. Moc jsme si to tam užili a pro všechny, koho zajímá, co jsme tam všechno prováděli, vznikla tato webová aplikace Storymap. Užijte si ji.
Jak můžete vidět na mapě, čekala nás následující cesta: Praha –> Miláno (Bergamo) –> Barcelona –> Tenerife a nazpět Tenerife –> Brusel –> Praha. Proč tak složitě? Jednak si Helča dlouho přála poznat Barcelonu a jednak to tak vyšlo nejlevněji.
… jo a docela zásadní informace je to, že jsme to všechno podnikli jen s příručním zavazadlem (chápej normální baťoh), kam se nám musel vlézt i spacák. Ne všichni se s tím smířili úplně dobře.
Praha
Není nic lepšího než odlétat z deštivého počasí na slunečnou dovolenou. Helča ladí s letadlem a Honza si pořídil nové pohorky, v kterých měl strávit následujících 11 dní.
Bergamo
Nejprve jsme měli v plánu přečkat ty 4 hodiny na letišti, ale asi Vás napadne, na co jsme dostali chuť. Ano – sebrali jsme se, našli nějaký bus do centra, snědli nejlepší pizzu a ještě lepší italskou zmrzku a utíkali na letadlo směr Barcelona.
Barcelona
Jelikož jsme přiletěli o půl noci, nemělo smysl na těch pár hodin kupovat ubytování, a proto jsme se rozhodli, vyspat se na letišti. Bylo tam teplo a sucho … a světlo bohužel.
Následující den jsme strávili v centru Barcelony, kde jsme navštívili: chrám Sagrada Familia, Akvárium, přístav s krásnými jachtami, populární ulici La Rambla plnou pouličních umělců, nádherný dům Casta Batlló, Gaudího park Güell a poté jsme se ubytovali u jedné Španělky přes Airbnb. Ráno jsme brzy vstávali, abychom stihli letadlo na Tenerife a vyzkoušeli jsme novou barcelonskou linku metra L9 s autonomním řízením=> bez řidiče!
La Laguna
Že se blížíme k ostrovu Tenerife bylo snadné poznat, již z dálky byla patrná majestátní sopka Pico del Teide (3 718 m n.m.). Přílet byl na severní letiště u města San Cristobál de la Laguna. Hned po příletu jsme si půjčili auto, které se na následujících pár dní stalo naším útočištěm. Ve Španělsku jsme samozřejmě nemohli dostat nic jiného než Seata.
Část prvního dne jsme tedy strávili v La Laguně, jež je jediným univerzitním městem na celých Kanárských ostrovech.
Santa Cruz
Na zbytek prvního dne jsme se přesunuli do hlavního města Tenerife (a částečně i Kanárských ostrovů) Santa Cruz. Hlavní město bylo pěkné, ale překvapivě klidné. Bylo zjevné, že sem turisté moc nejezdí. Navíc vzhledem k hoře, která držela mraky na této straně ostrova, bylo i poměrně zamračeno. Na fotce můžete vidět asi nejznámější stavbu v Santa Cruz, velká koncertní síň Auditorium (copak nám jen připomíná…).
Pico del Teide
Po první noci v autě jsme se vydali na náš nejtěžší výstup. Nechtěli jsme výšlap na Pico del Teide odkládat, a proto jsme si ho naplánovali hned na druhý den, dokud budeme plní sil. K samotnému výšlapu jsme se dostali až okolo oběda jednak kvůli špatnému odhadu jízdního času ze Santa Cruz k úpatí hory a jednak také kvůli omezeným možnostem parkování u nástupu na stezku. Od začátku nás tedy tlačil čas. Plán byl takový, že nahoru vyjdeme po svých a dolů se svezeme lanovkou, která však fungovala jen do 5.
Na fotkách můžete vidět nádherné výjevy sopečné krajiny, co už ale nevidíte, je to, že jsme bojovali sami se sebou. Čím výš jsme šli, tím méně bylo kyslíku a tím méně nás poslouchaly nohy. Jedinou krátkou pauzu jsme si udělali u horské chaty Refugio de Altavista, jež slouží jako noclehárna při výstupu na horu. Výhled, který nás čekal po zdolání sopky, stál za to. Překonali jsme se – nadmořská výška: 3 540 m n. m. Vystoupaných 1 190 výškových metrů. Jestli se ptáte, proč jsme nevyšli až nahoru (3 718 m n.m.), tak to bylo z toho důvodu, že ke vstupu na úplný vrchol bylo potřeba mít povolení, kterých se na daný den vydává jen pár (a jsou minimálně měsíc dopředu vybrané). Ale nebudeme si nic nalhávat, i kdybychom povolení s sebou měli, asi bychom už síly v sobě nenašli. Navíc jsme přišli jen 40 min před odjezdem poslední lanovky.
Los Cristianos
Velmi náročný den výšlapu na sopku jsme zakončili v krásném letovisku Los Cristianos, kam jsme od úpatí sopky sjížděli přibližně 1,5 hodiny (palubní počítač ukazoval průměrnou spotřebu paliva 1,7l/100 km) a místy jsme projížděli souvislou vrstvou mraků. V Los Cristianos jsme byli ubytovaní přes Airbnb u super holky původem z Bulharska, se kterou jsme strávili příjemný večer. Konečně jsme také ochutnali paleu (místní jídlo na způsob rizota s mořskýma potvorama).
Další den jsme relaxovali v aquaparku Siam Park, který byl celý postaven v asijském stylu. Jelikož je na jihu ostrova Tenerife příznivé počasí ke koupání po celý rok, aquapark je venkovní a údajně se jedná o největší aquapark v Evropě. Některé tobogány byly opravdu děsivé a nebylo žádného, u kterého bychom si řekli, že to byla nuda. Velkou zábavou byl také obří bazén, kde nějaké mohutné mechanické zařízení vytvářelo v pravidelných intervalech asi tří metrové vlny. Trailer na YouTube
Los Gigantes
Na večer jsme se přesunuli do městečka Los Gigantes a v místní tenerifsko-čínské restauraci jsme šetřili síly na další túru, která nás čekala následující den. Jo a spaní na parkovišti u Lidlu má super výhodu, pro snídani jsme si zašli ve spacím úboru!
Masca
Z Los Gigantes jsme se vydali autobusem do vesničky Santiago del Teide odkud jsme šli asi 5 km po silničních serpentinách do vesničky Masca, kde náš trek měl teprve začít. Samotná jízda autobusem, který se musel potýkat s velmi náročným terénem, byl zážitek. Túra měla trvat něco málo přes 4 hodiny, ale my zvyklí na rychlé tempo při výšlapu na Teide jsme ji dali za 2,5 hodiny. Další 2 dny jsme ovšem nemohli moc chodit!
Stezka byla asi to nejkrásnější, co jsme na ostrově zažili. Vedla po dně soutěsky, klikatila se mezi skálami a my se museli pořád zastavovat a fotit tu nádheru.
Na závěr treku nás čekalo koupání na malebné pláži s černým pískem. A to nás přivedlo k zamyšlení: Abyste poznali a viděli krásná místa, musíte k nim dojít. Musíte vynaložit energii. A čím víc jí vynaložíte, tím víc si cílového místa budete vážit. Tato pláž byla totiž dostupná jen zmíněným trekem nebo lodí.
A to, že nás loď „water taxi“ zavezla k místu, kde se obvykle nachází delfíni a my je opravdu viděli, byla už jen taková třešnička na dortu. Loď nás poté vysadila v Los Gigantes, kde na nás čekal náš věrný pojízdný domov.
Garachico
Další zastávku jsme si udělali v městečku Garachico s roztomilými lagunami, kde se bylo možné vykoupat. Nalezli jsme tu také kostru velryby v místě odkud je údajně možné tyto savce pozorovat na moři.
Icod de los Vinos
Následovala zastávka v dalším městečku na západním pobřeží Icod de los Vinos, kde se údajně nachází nejstarší dračinec na ostrově. Místní ho nazývají Draco Millenium … no nevíme, do 1000 let má podle nás daleko…. Ale nádherný teda je.
V blízkosti tohoto městečka, ve vesnici San Marcos, jsme také měli domluvené ubytování, tentokrát v apartmánu jen pro nás. Naštěstí tu byla pračka, tak jsme si vyprali našich 5 kousků oblečení a zašli si na výbornou večeři do přístavu.
La Orotava
V La Orotavě jsme se zastavili u známého Domu s balkóny – Casa de los Balcones. Zas taková hitparáda, jak psali v průvodci, to nebyla, a tak jsme pokračovali do Puerta …
Puerto de la Cruz
V Puertu de La Cruz jsme strávili dva dny. Toto město se nám líbilo vzhledem k možnostem vyžití nejvíce. Zase jsme měli možnost vykoupat se v lagunách, ale tentokrát jsme raději šli do Lago Martianez, což jsou uměle vytvořené laguny napouštěné denně čistou slanou vodou. Navštívili jsme tu také botanickou zahradu a po setmění místní turistické kasino, kde jsme odevzdali 10 eur.
Tacoronte
Při večerním přejezdu z Puerta do San Andrés jsme se zastavili ve vesničce Tacoronte, která je známá pro dobré víno, které se tu pěstuje. Už bylo ale po setmění a celá vesnice byla vylidněná, nikde nikdo. To nás naštěstí neodradilo a zašli jsme se podívat na místní náměstíčko, kde se konala velká oslava Krista doprovázená poutí, živou muzikou a spoustou dobrého jídla a vína.
San Andrés
Pozdě večer jsme tedy dojeli do městečka San Andrés, kde jsme se ubytovali nám již známým způsobem, v autě. Další den jsme se rozhodli, že Helča se vzhledem ke svému nachlazení a únavě bude věnovat plážování na parádní pláži Playa de las Teresitas s dovezeným pískem ze Sahary a Honza si sejde další túru.
Chamorga
Honza se tedy vydal autem do Chamorgy, kde chtěl podniknout hezký trek k majáku. Měl to být rychlý přejezd, asi 23 km. Ale nečekal, že tam bude tolik serpentin a uzounkých silniček sotva pro jedno auto. Ba co víc, nesetkal se vždy se zkušenými řidiči. Tahle jedna cesta plná adrenalinu mu tak zabrala víc než hodinu. Samotný trek byl nádherný, podobný treku z vesničky Masca. Najdete na jedné z fotek ještěrku?
Candelarie
Do této vesničky na východním pobřeží jsme zamířili hlavně kvůli sochám Guančů, což jsou původní berberští obyvatelé a zakladatelé ostrova. Nám spíš přišli jako chodci z Hry o trůny.
El Medano
Jelikož jsme měli poslední den ještě docela dost času, tak jsme cestu směr letiště vzali oklikou znovu přes Národní park Teide. Sopečná krajina nás opravdu učarovala.
Nakonec jsme tedy dojeli do městečka u jižního letiště El Medano. Větrnější město snad neznáme. Asi i proto je tu ráj windsurferů, kiterů apod. Honza se ještě naposledy vykoupal a jeli jsme na letiště odevzdat auto. Cestou jsme se ještě stavili na jídlo, ale jako vždy jsme trochu podcenili čas a když zbývalo 1,5 hod do odletu, blížili jsme se teprve k letišti, kde nás čekalo ještě vracení auta. Naštěstí to proběhlo naprosto bizarně rychlým způsobem, kdy slečně v budce stačilo jen předat klíče a vysvětlit, kde jsme přibližně zaparkovali. Větší překážkou však byla nekonečná fronta na bezpečnostní kontrolu, kterou si ještě Helča zpestřila podrobnější namátkovou kontrolou na drogy pomocí detektorů atd. No prostě v situaci, kdy nám za 5 minut zavírala brána, to byl super zážitek.
Brusel
Do Bruselu (Charleroi) jsme přiletěli po půlnoci. Letiště nebylo příliš veliké. Lidé zde proto spali různě po zemi a na sedačkách. Tahle noc byla nejdelší ze všech za poslední týden, a tak jsme byli šťastní, když v 5 ráno otevřela místní kavárna, kterou jsme vzali útokem.
Praha
Unavení, ale obohacení o spoustu nových zážitků jsme dorazili do Prahy. Ještě, že to z letiště máme domů jen 20 minut. Cestování a spaní na divoko, nechceme aspoň měsíc vidět. Teď už se těšíme jen na naši postel!
